Expedice nezačala úplně slavně. Zamotali jsme se už po výstupu z vlaku, ale pak došlo k napojení na červenou turistickou značku a už jsme se orientovali. Čekal nás počáteční výstup k Sázavskému klášteru, kde jsme za sebou nechali oškubanou třešeň, po níž následovalo příjemné klesání v lesíku, jakožto další odměna. V průběhu trasy jsme postupně zjišťovali, že ačkoliv trasa vedla sympatickým prostředím, linula se na rozpáleném asfaltu. To ale vykompenzovalo pohádkové tábořiště, kam jsme dorazili k večeru. Po vzoru paní Martínkové a pana Raji, kteří napovídali, že na dně Sázavy je pouze „mírný štěrčíček” jsme se také zchladili. A co může zapříčinit „mírný štěrčíček?” Třeba rozprasknutí Davidova nehtu u nohy na dvě poloviny. Poprvé nám byla užitečná Sonina lékárnička. Večer jsme zpívali u táboráku, Šimon hrál na kytaru, a potom jsme si užili vybíjenou se čtvrťáky ze základky v Čerčanech. V mezičase nám Niky vyrobila za studena louhovanou bezinkovou limonádu. Šimon ten večer zabodoval podruhé, když skočil pro topící se míč do řeky.
Druhý den jsme vyrazili poměrně brzo, po ranní lekci yogy a ovesné kaši nám to krásně šlapalo. Dokonce tak dobře, že nám pan Raja nabídnul, abychom si nadešli na další den a přespali až v Týnci nad Sázavou. Na večeři byly výborné tortily s fazolemi od Verči a Ali.
Třetí den pokračovalo naše vražedné tempo, čili jsme z Čerčan odjeli domů už v 11:34. Dohromady jsme ušli skoro 50 kilometrů, nasbírali mnoho jahod, třešní a životních zkušeností.
Pro naše zklamání jsme bohužel nepoužili vzorec pro vztlakovou sílu, a ani jsme se neztratili v kanadské džungli.
Zjištění expedice: Pan Raja je taky jenom člověk. Zuzka mu ochotně půjčila tabletku magnesia na křeče v nohou. A když jsme si užívali opečenou klobásu s bramborovou kaší, pan Raja chroupal obyčejné ředkvičky.
Za Dofáky z 5QB & 5QA Šimon Urban a Zuzka Vondráková