Bronzová expedice aneb Od středu republiky k ledečskému hradu

Ve čtvrtek 5. 9. jsme se vydali na bronzovou expedici do Posázaví, to jsme ještě netušili, kolik překážek překonáme.
První problém byl, že náš vlak z Nymburka měl velké zpoždění, a kdyby na nás spoj v Kolíně nepočkal, tak bychom ho možná nestihli. Naštěstí čekal, a tak jsme vlakem jeli dál. Poslední přestup nás čekal ve Světlé nad Sázavou, kde jsme nasedli na autobus směr Číhošť. Když jsme dorazili na start, tak jsme hned vyrazili špatným směrem, jelikož nás autobus zastavil ještě před zastávkou. Naštěstí nás pan řidič na naši chybu upozornil, a tak jsme pochodovali směrem ke geografickému středu České republiky.
Po prvním setkání u středu jsme se vydali k naší první zastávce, kterou byla studánka s altánkem, kde jsme se i naobědvali. Dále jsme pokračovali přes malé vesnice lesy, až jsme doputovali do Vilémovic. Tam jsme zhlédli nejstarší strom ČR a místní zámek se zahradou a po krátké pauze zase šli dál.
Naší poslední zastávkou dne byl památník Jaroslava Foglara a jeho tábora. Zde se mělo nacházet naše místo přespání, ale když jsme tam došli, zjistili jsme, že místo je zarostlé, neudržované a vůbec nevypadá jako na obrázcích.
A tak jsme museli improvizovat.
Sešli jsme po stezce dolů k řece, kde jsme hledali útočiště. S pomocí katastrální mapy jsme našli kus břehu, který byl evidován jako koryto řeky, a tak jsme se usadili právě tam. Za světla jsme ještě stihli postavit stany, ale vařit už jsme museli po tmě. Najezení jsme si ustlali a šli spát.
Za chladného rána jsme se rychle najedli a sbalili a vyrazili směrem k našemu cíli, Ledči nad Sázavou. Vzhledem k odjezdu vlaku jsme vyrazili raději brzy a hrad jsme obdivovali jen zvenku, ale naštěstí do cíle zbývalo jen pár kilometrů. Ty jsme rychle zdolali a na nádraží nasedli na vlak, kterým jsme vyrazili zpět do našich domovů.
Za zúčastněné Karla Vacková, 5QA






